Vocês quase todos viram a minha irmã, então vou só contar uma cena do caminho ao Porto, porque foi mais que engraçado! Combinei encontrar a Sofia no Norteshopping, porque ela disse que ia lá o metro. Mas depois falei com o André (um amigo da Gisele) e ele disse-me que ia lá só autocarro do Hospital do São João. Eu vi na net o mapa do metro do Porto, onde era escrito que o metro já ia directamente ao aeroporto! Mas ele dizia que não, mas pra eu perguntar nas informações no São Bento. Tá-se. Voltei para casa, pus a roupa ao varal e fiz o jantar. Saí de casa uma hora e meia antes da partida do comboio e fui ao centro. A pé – claro! Ainda fui ao Vodafone, porque tava sem saldo, mas havia muita gente e desisti. Fui comprar umas natas pra minha irminha! Entretanto ligou a Petra a dizer que podiamos ficar na casa dela e a Nuna a oferecer-me boleia até ao aeroporto. Atresei-me, não sei como, e quase perdi o comboio.

 

Quando cheguei ao Bento, não haviam informações nenhumas, então decidi ir aos Aliados, porque muita gente me tinha falado que lá haviam autocarros ao aeroporto. Mas eu tenho mesmo »sorte«, porque metade da rua tava fechada e todas as paragens desapareceram. Decidi procurar o turismo, que segundo o meu guia era ao lado da Câmara, mas não consegui encontrá-lo. Mas pelo menos encontrei uma paragem do metro, então com o restinho do meu saldo liguei à Sofia que ia encontrá-la no Hospital do São João. É que, lembrava-me que era perto da casa dela, porque tínhamos passado por alí com o Viriato. Ela disse para eu ir a algum café em frente do hospital. Comprei o bilhete mais caro, porque tava confusa nas zonas e segui as plaquas à direcção do hospital. Quando apareceu o metro, havia escrito nele que ia pra Polo Universitário. Eu pensava que o hospital era a última paragem, então fui perguntar a um homem e ele disse que parava no hospital também. Mas não. Acabou no Polo, porque a parte até o hospital ainda não tava aberta! Que fixe!

 

Alguma rapariga disse-me pra ir sempre a frente e que depois de dez minutos chegava lá. Então fui sempre à frente, mas de repente a rua acabou e continuava só a escuridão e a terra completamente molhada. De distância vi uma rua que parecia que podia ir ao hospital. Afinal decidi continuar à frente e entrei na escuridão. Tinha bué de medo. Mas sobrevivi e consegui a rua. Lá continuei »à frente« e passei por um shopping. Houve lá o Vodafone e eu finalmente carreguei o saldo. Perguntei as duas mulheres como ir e elas disseram que era mesmo sempre pra frente. Tá-se. Fui mais um bocadinho pra frente e cheguei ao cruzamento. E agora mesmo não sabia aonde ir. Já não sei como, mas decidi virar à direita e finalmente cheguei ao hospital. O último problema era que o café era noutro lado da rua. Quase me mataram ao atravessá-la! Entretanto tinha esquecido o nome do café, então liguei a Sofia. Felizmente tava mesmo em frente. Entrei, pedi uma cola, acendi um cigarrinho e comecei a rir-me. Este caminho foi dos melhores! Quando apareceu a Sofia e viu que eu era toda molhada, suja e a rir.... tava um bocadinho chocada :) Mas eu não conseguia parar!!! Ao aeroporto chegámos atrasadas mas vivas :) Depois apareceu a minha irmã e no comboio contei-lhe o filme! Ela não acreditava! :)

 

VIVA O TRANSPORTE PÚBLICO DO PORTO!!!    :)))

 

 

 

PS: Sabem do quê ela gostou mais aqui? Dos portugueses, claro! Dá pra ver, que é mesmo a minha irmã!!! (pra a Gisele e o Viriato – írma :)))  )

 

No a se ségrou to bylo fakt hustý. Drsná byla už i cesta do Porta. Furt sem řešila nějakej odvoz a nakonec sem to domluvila se Sofií, že přijedu do Porta na Norteshopping a ona mě odtamtud veme na letiště a pak nás hodí na nádro. Načež sem mluvila s kámošem na messengeru a ten, že na Norteshopping se musí metrem na Hospital de Sao Joao a odtamtud autobusem, tak to se mi fakt nechtělo. Navíc sem koukala na net na portský metro a tam bylo, že už metro jezdí až na letiště, tak sem jí psala, že se sejdem až tam. Načež ten kámoš, že tam metro eště nejezdí, ale ať se zeptám na nádraží na informacích. Tak přídu domu z netu, rychle věšim prádlo a vařim něco k jídlu, pže až dorazíme, tak určo vařit nebudu. Vyrazim pěkně pěšky přes celý město , pže odmítam platit ty jejich nehorázný prachy za lístek a na černo se tu jezdit nedá. Šla sem schválně dřív, abych si eště ve Vodafonu mohla nabít kredit, jenže tam bylo děsně lidí. Mezitim mi volala Petra, že u ní můžem v úterý zůstat. Pak volala Nuna, jestli chci teda ten odvoz až na letiště a já že ne, že by nás to vyšlo moc draho. Skočila sem koupit pastel de nata, pže sem myslela, že Káča bude mít hlad až přijede. Nakonec sem musela ten vlak dobíhat! Dorazim do Porta a zjistim, že tam žádný informace nejsou. Tak sem šla na Aliados – hlavní náměstí, kde je miliarda autobusovejch zastávek. Jenže, v Portu se pořád něco staví a opravuje, takže samozřejmě půlka náměstí byla zavřená a všechny zastávky záhadně zmizely. Tak sem se snažila najít turistický informace, který podle mýho průvodce sou hnedka vedle radnice. Jenže sem opět žádný nenašla. Zato sem našla zastávku metra. Na letiště to samozřejmě nejelo, ale jelo to na Hospital de Sao Joao. Tak za poslední kredit volám Sofii, že se teda sejdem na Sao Joao a ona že jo a že tam mam počkat v ňákym kaféčku. Tak vlezu do metra a řešim, jakej lístek si mam koupit, pže tam ty zóny sou strašně komplikovaný. Nakonec sem pro jistotu koupila ten nejdražší a vydala se podle směrovek na Sao Joao. Když přijelo metro, bylo na něm napsaný, že jede na Polo Universitário, tak sem nevěděla, co se děje, pže Sao Joao má bejt poslední zastávka. Tak se ptám ňákýho chlápka a on, že jo, že to na Joao jede. Tak nastoupim, sleduju zastávky a tak a najednou to začne hlásit, že sme na Polo a že to tu končí a máme si vystoupit. Tak vylezu ven a koukám na tamější mapu metra, na který je namalovaný, že úsek až na Sao Joao je eště ve výstavbě. Fakt super. Tak se ptám nějaký holky, jak se tam teda dostanu a ona, že prej mam vylýzt po schodech a jít pořád a pořád jenom rovně. Tak vylezu a du pořád a pořád jenom rovně, až dojdu na konec parkoviště a tam tma a bahno. V dálce vidim hlavní silnici, která vypadala, že by to tam mohlo výzt. Ale nevim kudy. Nakonec se z tý tmy a bahna začli objevovat lidi, tak sem to riskla a šla tamtudy. Samozřejmě sem tam zapadala do děsnejch louží a já nevim čeho eště. Nakonec sem to střihla po kolejích a došla na tu hlavní silnici. Tak pokračuju rovně a mýjim ňáký nákupní středisko a vidim, že tam je Vodafone. Tak du okamžitě nabít kredit, abych aspoň něco měla. Ptám se těch ženskej, jak se dostanu k tý nemocnici a ony, že mam jít buď zadem, což je blíž, ale je tam tma, nebo pokračovat po tý silnici rovně. Tak radši du po světle po tý silnici, du furt rovně a rovně a narazim na křižovatku! No to byl fakt konec! Vlevo i vpravo to vypadalo dost frekventovaně, tak sem nevěděla kam. Nakonec se mi to asi líbilo víc vpravo, tak sem šla doprava a asi po 200 metrech konečně dorazila k nemocnici. Problém byl, že to kaféčko bylo naproti přes silnici a dostat se tam byl taky pěknej záhul. No ale zvládla sem to. Dostala sem se na druhou stranu ulice a koukám, že tam je kaféček asi devět a že nemam páru, jak se tamto menovalo. Tak za čerstvej kredit volam Sofii, který to teda je. Stála sem naštěstí přímo před nim, tak sem tam vlezla, dala si kolu (pivo by mě v tom stavu asi zabilo) a tupě zírala na fotbal. Měla sem kalhoty celý mokrý a od bahna a musela sem se pořád chechtat. Sofia dorazila asi ve 20.45, přičemž na letišti sme měly bejt v 9 :) Když sem jí vyprávěla o tý cestě, tak na mě koukala jak na blázna! Ani se jí nedivim. Byl to fakt mazec :) Jedna z historek, který uslyšíte celej příští rok :) No ale cestu sem nakonec našla a navíc sem si pro jistotu vzala dost peněz na taxík, kdyby náhodou...

 

Na letiště sme dorazily asi v půl 10 a asi po 5 minutách ségra vylezla, takže to bylo akorát včas. Sofia nás pak hodila na nádro. Cestou sme míjely ty Aliados, tak řikám Káče, ať se kouká a řekne mi, co jí to připomíná. Ona ta to mrkne a hnedka volá: „Václavák!!“ :) To náměstí je totiž fakt ve stejnym stylu. Nahoře je velká radnice, uprostřed stromy a dole je socha koně. Dokonce i Joao a ostatní tomu už tak taky řikaj. S vlakem to byla taky komedie, pže poslední jel v půl 11 a my tam dorazily asi jenom o pět minut dřív, takže já letěla koupit lístky a poslala Káču, ať když tak blokuje dveře, aby nám nemoh ujet :) No a cestou sem jí pak vyprávěla mojí cestu, tak ze mě dost nemohla. V Braze na nás už čekal Paulo a hodil nás domu. Carla tam nebyla, pže jezdí na víkendy domu. Tak sme se najedly a vyrazily do Insónia na pivko. Já si řekla o točený, což je tady dvojka, ale Káča, že chce velký, tak sem to tý číšnici vysvětlovala, ať prostě donese půllitr. Koukala na mě fakt divně, hlavně proto, že sme tam všichni štamgasti a velký nepijeme, ale nakonec ho přinesla. Stálo 2.10!! Drahá sranda co?! Navíc Káčin výraz, když se poprvé napila, byl fakt libovej! Zkřivil se jí úsměv, několikrát si pomlaskala a pak jenom: „hmmm... :( “ Já už sem zvyklá, tak mi to tak nepříde, ale jí to asi fakt nejelo :) Hlavně já vypila jedno malý a ona za stejnou dobu jedno velký, tak je vidět, jak mam slabou fyzičku. Nehledě na můj beerceps :) Pak psala Filipa, ať deme do Smarkus na erasmus párty. Tak sem jí tam seznamovala se všema možnejma lidma. Ona tam jen tak vyděšeně stála a nechápala, že můžem celou noc stát nebo tancovat a přitom se bavit, že v Čechách se buď sedí nebo jenom tancuje :) Mně už to vůbec nepříde divný, ale vona z toho byla fakt vyšokovaná! No a pak sem jí v dešti dotáhla až do Insólita, kde se jí strašně líbilo :)

 

V sobotu sme vyrazily do Feira Novy nakoupit věci na českou večeři. Káča si tam koupila ňáký triko a pak sme si daly nějakej sýrovej chleba, co strašně vychvalovala Gisele. Byl dobrej, ale zase nic tak úžasnýho to teda nebylo. Večer sme pozvaly kamarády na bramborák a smažák. Loupaly sme hafomegamoc brambor. Já furt šílela, že to nebude stačit a prudila Káču, ať to neokrajuje ale loupe :) Chudák ta ze mě nemohla. Nakonec sme to jedly až do pondělí samozřejmě... Přišla Filipa, Sara, Paulo a jedna supr Španělka Maria, která Káče donesla tortillu, aby to ochutnala. Musim přiznat, že od tý doby tu mam její talíř. Eště sem nějak nezvládla jí ho donést... Myslim, že všem chutnalo. Hlavně teda ten koláč od mámy :) Paulo do sebe hnedka lámal becherovku. Pak sme opět vyrazili na pivko do Insónia a pak sem Káču dotáhla do veleslavného BA. Myslim, že docela koukala. Když sem tam byla poprvé, tak sem z toho byla dost v šoku. No a pak následoval drum and bass v Bunkeru. Byla to fakt super párty. Ke konci se tam objevil ňákej místní kluk a začal dělat b-box. Všichni na něj koukali s pusou dokořán. Fakt se kluk předved. (Což mi připomíná, že sem ho viděla tuhle středu v Shakeru, ale Bunker byl lepší!).

 

V neděli sme uklidily celej byt, pže byl v dost hustym stavu. Zkoukly sme Leona, při kterym Káča usnula, ale když sem jí vzbudila, tak furt prohlašovala, že pudem na pivko, tak sme zašly do 4fun, kam chodim s Jacintou každou neděli. Jenže tenhle víkend se zrovna vracela až v pondělí. Daly sme si jenom dvě mini, což sou dvoudeckový lahvičky pivka, na který Káča koukala dost pobaveně, a šly spát.

 

V pondělí sme se dokopaly projít do centra. Vzala sem jí do Santa Bárbary a pak provedla uličkama. Koupily sme nějaký pohledy a já konečně i portugalskou vlajku – bez tý přece nemůžu vodjet! Večer sem jí chtěla vzít do Lipu, ale měli tam zavřeno, tak sme musely jít do Caqui. Navíc mě nehorázně nakrk Joao, pže sem s nim měla domluvený, že se s ní konečně uvidí. Ten den se vracel z Madridu a eště ráno mi psal, že dorazí. No a večer samozřejmě, že je hrozně unavenej a že nejde. No na pěst chlapec. Tak sme šli aspoň v úterý na oběd. Kam ale dorazila i Sara, takže voni dva se bavili spolu a my dvě taky, takže z něj Káča ani nic neměla. Jen konstatovala, že na fotkách vypadá starší a že ve skutečnosti vypadá jako chlapeček :)

 

Pak sme sbalily kufry a vyrazily pěkně pěšky na nádraží. Byla to děsná štreka a hlavně vopruz s tim kufrem plnym flašek :) navíc lilo. Strašně sem jí hnala, aby nám neujel vlak. Nakonec sme ho stihly, ale jen taktak. V Portu sme nejdřív šly hledat ty pitomý informace, abysme druhej den ráno nemusely řešit autobus. Nakonec sme je našly uplně za tou radnicí. Dali nám mapku i jízdní řád, tak sme byly v klidu a šly k Torre dos Clérigos čekat na Petru. S tou sme pak absolvovaly děsnou štreku až k ní domu. Z toho kufru nám už bylo šoufl. Samozřejmě, že sem rozšvihala jednu flašku jeropigy a to přesně před Petřinym domem. Sem se fakt musela smát. Naštěstí to vyteklo všechno ven, tak sme to nějak vyřešily. Hodily sme věci domu a šly kousek do obchoďáku na francesinhu. Původně sem chtěla jít do Piolha, což je jedna hospa v centru. Jedna z těch mála co tam znam. Ale už se nám fakt nechtělo nikam jít. Navíc sem psala Hugovi, kterej se pro změnu neozval, a druhý Sofii z Olomouce, ale ta napsala, že nemá čas. Hlavně že o víkendu strašně prohlašovala, jak s náma chce někam jít a že jí mam určo napsat :) Typický... Dokonce tam byla i vegetariánská restaurace, tak sem si dala svojí první francesinhu. Ale nic moc... Pak sme byly tak vyřízený, že sme šly asi v deset domu a kecaly na pokoji.

 

Ráno sme s Káčou vstaly asi v půl 6, pže sme makaly na bus. Naštěstí sme ho našly dobře, tak sme byly kolem sedmý na letišti. Nutno dodat, že totálně mrtvý. Potkaly sme tam moje kamarádky Brazilky, který měli stejnej let do Londýna, ale Káča se tam pak s nima vevnitř už neviděla. Šla sem s ní k odbavení a pak se otočila směr k domovu. Hnedka sem chytla autobus do centra. Jenže ouha, asi po dvaceti minutách se porouchal a museli sme čekat na další. Chvíli sem řešila, jestli si mam kupovat novej lístek, ale pak sem se na to vybodla, že to stejnak nikdo nekontroluje. No jenže sem měla fakt štěstí a v centru natrefila na revizory. Už sem si připravovala nějaký výmluvy, ale naštěstí jenom kouknul na čas a nic jinýho ho nezajímalo. Uf. Pak sem se doplazila na nádro a půl hodiny tam čekala na vlak, ve kterym sem okamžitě usnula. No a pak opět pěšky přes celou Bragu až domu, kde sem okamžitě umřela. Ale moc sem toho nenaspala, tak sem pak vyrazila na net a kecala s mámou a s Káčou, která tou dobou už byla doma :)

 

 

Vim, že sem už dlouho nic nenapsala, tak se to teďka pokusim napravit. Je právě neděle šest odpoledne a mám chuť na něco dobrýho. Včera sem byla nakoupit, ale koupila sem stejný věci jako vždycky, takže už na ně ani nemam chuť. To je furt rejže a těstoviny. Včera sem si koupila i brambory, že si udělam hranolky, pže sem na ně měla fakt chuť. No a dopadlo to teda hrozně. Nemam friťák, tak sem to musela dělat v hrnci. První sem nakrájela moc tenký, tak se všechny rozpadly. Další byly zas brutálně mastný a poslední se spálily :) No byla to sranda. Sem to měla vyfotit! Takže hranolky jedině v hospodě. Z toho zbytku si třeba udělam kaši :) Taky sem si konečně nabila kredit, pže sem tu poslední tejden každýho jenom prozváněla...

Koupila sem si i ňáký hadry. Máma furt řiká, ať si seženu něco bílýho tak sem si koupila takovou bílo šedou košili a k tomu letní zelený kalhoty. Celkem to stálo 30Euráčů. To si myslim, že fakt ujde. Kde v Čechách seženu levnější hadry.... Sem zvědavá, co řeknou vostatní, až mě v tom uviděj, pže mě v bílym eště v životě neviděli :)

Minulej tejden sem našla tu krabici halušek, co sem po Vánocích přivezla Lee a nějak sme to nesnědly. Tak sem se poprvý v životě pokoušela kuchtit slovenskou baštu. No kdyby mě viděla nějaká tetka z Košic, tak by jí asi trefilo, ale bylo to dobrý :)

 

Jinak poslední tejden je tu fakt pěkně. V pondělí v noci bylo asi 20 stupňů, tak sme se šli projít do centra. Foukal takovej ten teplej letní větřík – no pohoda!

V poslední době sme si zvykli chodit v pondělí do videotéky, pže tam dávaj filmy zadarmo. Už sme shlídli Kosturicu, ruskej film Návrat a teďka i ňákej strašnej indickej. Teda aspoň Paulo furt tvrdil, že byl indickej. Podle těch šikmejch vočí bych to typla tak na Japonsko :) No ale byla to fakt děsná nuda. Tenhle tejden dávali cyklus portugalskejch filmů. Já byla nakonec jenom na jednom – O Milagre Segundo Salomé = Zázrak podle Salomé. No a byl to typickej portugalskej film = děsně nudnej! Jediný, co se nám líbilo, byla narážka na zjevení ve Fátimě – prostitutka v hlavní roli si oblíkla plášť a šla se procházet po kopcích, no a viděly jí 3 děti a už z toho bylo zjevení Panny Marie :) Ale jinak fakt nuda! Nechápu proč Portugalci nejsou schopný natočit normální film.

Další filmy dávaj i ve Velha-a-Branca, tak to střídáme s videotékou :) Ve čtvrtek sme byli na filmu o Sex Pistols a pak opět pokračovali na jeropigu, do BA atd. jako vždy :) Předtim už sme viděli Metropolis – německej film z dvacátejch let. Byl to fakt zajímavý, akorát tam všechno děsně trvalo a dělali pořád strašlivý teatrální ksichty, tak nás to pak už nebavilo a utekli sme :) Vedle mě tam usínal ňákej týpek, tak sme si z něj pořád dělali srandu. Až pak sme zjistili, že je to novinář z Pública :) By mě zajímalo, jestli psal nějakou kritiku na ten film, pže ho půlku prospal :) No ale pak sme ho viděli eště jednou, když uváděl jednu debatu s Joaovym tátou, kterej je tady známej knihovník a založil nějakou organizaci na pomoc památkám nebo tak něco.

 

Vzpomněla sem si, že sem sem eště letos nedala svůj rozvrh, tak ať máte aspoň nějakou představu:

 

Po	9 - 11	Lit. Port. Renasc.
	11 - 13	Cultura Inglesa
	14 - 16	Lit. Inglesa
út	15 - 17	Lit. Brasileira
stř	10 - 11	Lit. Inglesa
	11 - 12	Lit. Port. Renasc.
čt	9 - 10	Cultura Inglesa
	11 - 13	Lit. Brasileira
	16 - 18	Lit. Norte-americana
pá	14 - 15	Lit. Norte-americana

 

Poslední dobou mi pořád odpadaj ranní hodiny. Už mě to začíná fakt štvát. Divim se, že sem se na to eště nevykašlala! Nechápu, co je za problém říct dva dny dopředu, že nepřídou!

 

Mam jenom jednu literaturu v portugalštině, která je fakt děsná nuda. Teprve tenhle tejden začla mluvit o literatuře. Do tý doby to byl furt úvod o renesanci a humanismu. Řikala vesměs věci, který do nás hustil Kvirenc a voni se to učej teďka ve druháku na univerzitě!!!! Navíc ta profka neumí vůbec učit. Pořád se přeřikává a vopakuje. No konec. V pondělí ráno to fakt těžce vydejchávám :)

 

Pak mam anglickou kulturu, na který sem byla dohromady tak pětkrát, pže to pořád odpadá a další hodina je ve čtvrtek od devíti a to pardon, ale to nejde :) V pondělí sme psali test, tak by mě zajímalo, jak sem dopadla, pže sem ani nevěděla o co tam jde.

 

Anglická literatura je celkem v pohodě. Musíme číst jenom Dubliners od Jamese Joyce, což mam číst ve třeťáku v Olmiku, tak si to odbydu tady. Pak musíme mít eště nějakou prezentaci, ale ta profka je fakt sympatická, tak si myslim, že to bude v klidu.

 

Brazilská literatura je děsnej vopruz! Četli sme asi 4 povídky a teďka čteme jednu tenoučkou knížku přímo na hodině. Vždycky přečtem nahlas tak 4 odstavce a pak o tom diskutujem. Profák to probírá do děsnejch detailů, takže za hodinu uděláme tak 4 stránky. To mi pro 3. ročník portugalštiny pro vyučování příde hoooodně slabý! Fakt těžká střední škola. By mě zajímalo, co dělali na střední – se učili psát a číst ne? :) Přitom ale ty, co studujou mezinárodní vztahy a žurnu, vypadaj, že toho dost věděj, tak nevim jestli sem natrefila na divnej obor nebo co.

 

Severoamerická literatura je děsně v pohodě. Musim toho číst fakt hafo, ale bude se mi to hodit do třeťáku, tak si nestěžuju a dokonce to pilně čtu. Profák je Američan, kterej žil v Krakově a byl i v Čechách. Ve čtvrtek do mě začal hustit, že byl v Praze a eště v jednom strašně pěknym českym městě, co se menuje Olomouc. Tak sem se musela smát! Když sem mu řekla, že tam studuju, tak si vzpomněl jenom na jediný jméno – Jaroslav Peprník! To sem z něj nemohla! To je ten profák, co ho nikdo nemá rád, pže sme se museli učit tisíce slovíček, který v životě nikdo nepoužije a měli z toho šílený testy, na kterejch vyletělo hafo lidí. Samozřejmě, že sme ty slovíčka už zase dávno zapomněli. Jediný co si teďka pamatuju, je síťovka a těžké stroje zapadají do bahna!!! :) Olomoučáci vědi, o čem mluvim :) Každopádně profák je fakt sympatickej, tak doufam, že zkoušku nebude moc hrotit. A hlavně, že mi to pak v Olmiku uznaj!

 

Minulou sobotu sem se nudila, tak sem se dokopala, k jedný povídce od Virginie Woolf. Nikdy sem od ní nic nečetla, tak sem si řikala, že by to mohlo bejt ok. To sem se ale šeredně spletla! Četla sem povídku The Mark on the Wall a můžu s klidem říct, že to byla jedna z největších blbostí, co sem kdy četla. Ženská seděla na gauči a pokuřovala. Všimla si, že na zdi je ňákej flek, tak přemejšlela od čeho asi je. No a se svym šílenym proudem myšlenek se dohrabala až k Shakespearovi, k tomu jak je to na světě všechno krásný, historii, stínům a nevim k čemu eště! No byl to děs. Eštěže mi Filipa napsala, ať du na pivko, tak sem se pak uklidnila! Šly sme jenom na jedno a já se pak šla koukat s Pepem na film In to the Blue. Viděla sem toho půlku a navíc se španělskym dabingem, ale bylo mi to uplně jedno, pže tam hrál Paul Walker! (ten z rychle a zběsile) tak sem celou dobu jenom slintala na monitor :)

 

Tenhle tejden žiju fakt kulturně. Nejenom, že sme byli na dvou filmech, ale ve středu sme jeli se třídou do Porta do muzea Serralves na výstavu konkrétní poezie. Je to to samý co dělal jednu dobu Havel (knížka Antikódy). Nektěrý věci byly fakt povedený, ale jinak nic moc. Hlavně ty audiovizuální instalace byly dost děsný. Zírat půl hodiny na blikající kolečka mě fakt nebere... Ale potkali sme tam toho autora – de Melo e Castro – tak učitelka na mě, ať si du vyžebrat autogram. Jen to tak navrhla a myslela si, že nepudu :) To potom čuměla, když sem přišla s podpisem :) U toho muzea je i velkej krásnej park, ale moc sme v něm nepobyli, pže sme museli zase zpátky.

No a podruhý sem tam byla v pátek v noci, když sme jeli do Hard Clubu na reggae párty a na koncert skupiny Terrakota. Všichni pořád vyprávěli o „ártklubu“ a že je to tam fakt hustý a že tam musim jet. Tak sem se k tomu v pátek dokopala a k mýmu překvapení sme se tam dohrabali a já kouknu na název klubu – Hard Club! To sem zírala. Já si totiž celou dobu myslela, že to je Arte Club :) Portugalci totiž totálně ignorujou háčka, takže z místo Hard řikaj „árt“, což je stejný jako Arte.... Tak sem se tomu musela smát. Řikala sem to Joaovi a ten přiznal, že sou fakt děsný ignoranti :)

Každopádně koncert byl fakt skvělej. Musim ukecat někoho, aby mi stáhnul tu kapelu!

 

Navíc ve čvrtek eště před filmem sme se se Sofií vypravily na knižní veletrh. Ona naivka si myslela, že to pak eště stíháme k ní domu na bramborák, ale mně už bylo naprosto jasný, že se tam zaseknem. Celý sme to tam prolezly. Byl to samej Gabriel Garcia Marquez a s nim Kundera a Kafka! Sem jela do Portugalska, abych změnila prostředí a jediný, co tu maj, sou tyhle dva! :)  Ale nakonec sme celkem nakoupily. Natrefily sme na portugalský klasiky za 1E! Byly to sice trochu jetý knížky, ale co. Pak sem neodolala a koupila si 3 africký autory – Mia Couto, Ondjaki a José Loandino Vieira. Četla sem totiž jednu knížku od Mia Couto eště před přijímačkama a byla to ta nejlepší portugalsky psaná knížka! Celkem sem tam nechala takovejch 30E, ale knížky sou dobrá investice. Eště potřebuju slovník za 30E a tim už s knížkama končim :)

 

 

Minulej pátek sem byla konečně na fotbale! Hrála Braga proti Nacionalu z Madeiry. Stadion je fakt hrozně pěknej! Má jen hlavní tribuny. Místo těch postranních je tam skála :) Taky má celkem tři domácí kotle – dva mužský a jeden ženskej, což mi příde dost trapný :) Vo půl hodiny pozdějc dorazili dva madeirský fandové s tim, že letadlo mělo zpoždění, načež celej sektor vybuch smíchy! Já už samozřejmě seděla v klubový šále :) Celej zápas sem se Joaa ptala, jak se řekne tohle a támhleto atd., takže mam teďka komplet fotbalovej slovník. Nejvíc mě dostalo, jak řeknou nůžky – pontapé bicicleta = bicyklový kop :))) To, že se to řekne anglicky taky takle blbě, mi řek až Martin na messengeru, ale stejnak je to vtipný! Když sme pak šli na pivko, tak sem si napsala všechny ty slovíčka, a když to viděl jeden kámoš António Pedro, tak mi to sebral a začal kreslit hřiště s rozestavením všech hráčů Bragy, včetně laviček a gólů :)

Ve středu sem pak viděla eště jeden fotbal. Když sem se vracela z Porta, tak mě na ulici odchytila Filipa a dotáhla do kaféčka plnýho Španělů se slovy, že tam nemůže bejt jediná za Benficu. Hrála totiž Barcelona-Benfica Lisabon čtvrtfinále Ligy mistrů, takže všichni erasmáci tam byli nalezlí a fandili Barce. Jenom chudák Filipa tam seděla a koukala, jak se její tým trápí a pak jak nakonec prohrává a končí. Měla aspoň mojí částečnou duševní podporu, pže já nesnášim Barcu od tý doby, co dali Spartičce 5-0, ale Benficu taky zrovna nemiluju! Lepší je Braaaaaaaga :)

 

Jo a ve středu odpo mi přišla záhadná smska, že něčí strejda hledá někoho na práci v kaféčku a že mu už dal moje číslo. Až když pak ten chlápek zavolal, tak mi řek, že mu to poslal Rui – Portugalec, kterýho sem o Vánocích potkala v Olmiku. Tak sem se s nim dohodla a druhej den tam šla. Byl fakt děsně nepříjemnej a chtěl, abych makala každej den od 4 do zavíračky, načež sem mu řekla, že to fakt ne, že mam školu. Tak prej, že teda od 9 do konce= tak do jedný nebo dvou. To je celkem ok. Ale neměl vůbec čas, pže tam bylo plno kůli fotbalu, tak řikal, že mi pak zavolá a že se dohodneme líp. No a od tý doby se už neozval, tak asi nic. Ale práce by se mi šikla... Minulej tejden sem poslala asi 80 mejlů do různejch českejch a slovenskejch cestovek, jestli nechtěj delegáta, ale zatim neúspěšně. Některý mi ale napsali, že by se se mnou domluvili na rok 2007...

 

Příští tejden sou velikonoce. Máme asi dva dny prázdnin. Ani sem to nevěděla. zjistila sem to, až když lidi začli řikat, co budou dělat o prázdninách a tak :) To už je fakt krize zapomenout na prázdniny! Hodně lidí pojede pryč, tak tu asi bude pěkná nuda. Aspoň se konečně třeba dostanu do Musea da Imagem, kam sme se s Leou chystaly už asi od října :) Se Sofií sme se domlouvaly, že někdy tenhle tejden udělam bramborák, pže ona na tu českou večeři, co sme udělaly s Káčou, nemohla jít a prej už jí bramboráky strašně chyběj :) Mně spíš chybí pivo a levnej sejra! :) Eště mam ten eidam od Káči, ale už začíná bejt dost jetej. Musim ho co nejdřív sníst, aby to s nim nedopadlo, jak s tim máminym koláčem, kterej sem si schovávala tak dlouho, až zplesnivěl... :) No ale vzhledem k tomu, že se na ty bramboráky chystáme už asi potřetí, těžko říct, jak to tentokrát dopadne ...

 

Dneska sem si řikala, že si vemu ňákou knížku a pudu ven, jenže tady neni kam. V okolí neni žádnej park a do centra do Santa Bárbary sem se teda nedokopala. V tomhle to bylo hustý v Olmiku. Tam sme vzali deku a šli se válet za koleje :)

To mi připomíná, že sem si požádala žádost o kolej na příští rok a čekala až zveřejněj seznam ubytovanejch. No a v pátek sem na to koukala a já na tom seznamu nejsem. Fakt nechápu, co se stalo, tak sem tam hnedka psala, ať s tim něco udělaj, pže nechci spát na nádru :)

 

 

Jinak Carla pokračuje se svejma vzkazama :) Ona se fakt bojí se mnou mluvit o účtech a tak! :) Mně to příde strašně směšný, pže tak dvakrát tejdně se vždycky potkáme v kuchyni a společně vaříme a kecáme, takže během tý hodiny mi o tom klidně může říct, ale ona ani nepípne, radši napíše vzkaz. Já zas v pátek došla domu ze školy a hnedka ode dveří viděla lísteček na nástěnce, tak sem začla hádat, jestli to bude, že mam uklidit nebo o účtech atd. No a nakonec to bylo, že se mnou chce mluvit o účtech za plyn a za vodu, ale že sem nebyla doma, tak že prej v pondělí :) Já to hnedka nadšeně vyprávěla Joaovi, jenže sem zapomněla, že sem o těch vzkazech tenkrát řikala jenom Filipě, tak jí to musim taky vykecat! Každopádně si všechny lístečky nechávám a udělam si z nich pak doma nástěnku! :))) Jinak je ale Carla v pohodě. I když trochu divná. Nedávno sme řešili její rodiče, který žijou v Paříži celej její život a ona byla vychovaná babičkou a tetou. To mi příde fakt děsný – nechat dítě tady a jít za prací do Francie! To si ho radši neměli pořizovat ne?

 

Asi před dvěma tejdnama sem ve škole potkala jednu Polku, co teďka bydlí s mojí spolužačkou Rumunkou v mym bejvalym pokoji na koleji, a ona na mě hnedka polsky spustila, že mi došel ňákej pohled a že je bardzo ladný :) Načež du na hodinu a ta Rumunka na mě, že mi přišel dopis a je fakt krásnej a že je určitě od mýho přítele. Tak na ní vyděšeně koukam a přemejšlim, kde mam jakýho přítele :) No za pár dní mi ho donesla – dopis celej růžovej a s medvídkama – že prej je určitě od mýho přítele! Tak sem to otevřela a bylo to od Kačky a mladejch Jansat! Přáli mi k svátku! K tomu byla vložená Jářina fotka :) Strašně roztomilý! Já se tam začla rozplývat a Laura (ta Rumunka) celá zvědavá od koho to teda je :)))) Už ho mam nalepenej na stěně! Jestli to Jansata čtou, tak moc děkuju! Fakt mě to strašně potěšilo!!!!

Pak mi eště Gisele poslala pohled z Londýna, že je to tam pěknej vopruz a že jí tam nikdo neřiká, že je praštěná :) Každopádně asi po dvou tejdnech tam sbalila ňákýho Španěla, tak za nim teďka jela do Barcelony :) Jak řiká Joao: Ninguém para a Gisele! (Gisele nikdo nezastaví, normálně je to Benfica, ale používá se to na všechno).

Lea měla teďka v Čechách svýho španělskýho přítele, ale celkově z toho návratu asi taky neni moc nadšená. V Brně je asi fakt nuda :))) Mně tu chybí ty naše starý časy v Lipu a v BA, nebo na streše na koleji :)

 

Navíc už vůbec nevídám ten svůj seriál. Teďka o Velikonocích to dávaj 4 hodiny denně! A já nevidim vůbec nic!!!! Bůůůů! Filipa mi to tenkrát slibovala, ale furt nemá dálkáč k televizi či co. No je to prostě Portugalka a po těch když se něco chce, tak to je vždycky zážitek :) Tak by mě zajímalo, co se tam teďka děje. Potřebuju potkat Sergia, pže ten na to taky čumí, aby mi to zas vyprávěl :) Vždycky máme takový menší seance o Morangos :)

 

V pátek mi kámoš konečně dones instalační cédéčka na office v portugalštině, jenže nedokázal přečíst dobře ten kód, takže to nějak naškrabal a mně to vůbec nešlo otevřít. Zkoušela sem to asi stokrát a pak mi došly nervy. Navíc sem zjistila, že portugalskou klávesnici mam v kompu celou dobu, jen se to muselo aktivovat. Tak teďka teda můžu psát portugalsky, ale neopravuje mi to chyby, což je dost na dvě věci. Musim to eště nějak dořešit.

 

Minulej tejden sem zas potkala jednoho Joaovýho kámoše Bruna. To je ten co se mě tenkrát ptal, jestli máme v Čechách včely, že musej umrznout :) Tak zase perlil. Řešili sme nějak mojí Austrálii a on, že když sem letěla přes Vídeň, tak sem si pěkně zajela. Já na něj koukala jako: „cože? Víš vůbec kde je Vídeň?!“ nakonec sem najela na google na mapu Evropy a ukázala mu to :) Komedie. Ten furt kecá a nenechá se utnout. V tý době sem byla na messengeru s Káčou, která už byla pěkně nervózní, že jí nepíšu :) Pak prohlašoval, že pozemní hokej je druhej nejpopulárnější sport v Portugalsku a že je mnohem lepší než lední. Samozřejmě, že lední hokej nikdy neviděl :) Nakonec ale že už musí jít a já se s dírou vykecanou do hlavy vrátila ke kompu :)

 

Maj tu teďka nový reklamy na Sagres Bohemia. Je na nich Pierce Brosnan. Tak sem to s Paulem začla komentovat, že se trochu spletli a že tam měli dát nějakýho Čecha. Třeba Nedvěda a on, že ne, že největší Čech je Jágr, ale že ho v Portugalsku nikdo nezná, tak že teda Poborskýho! :) Toho tu naopak znaj uplně všichni!

 

Což mi připomíná, že sem v pátek zjistila, že se tenhle víkend hrálo derby a moje hodná sestřička mi napsala, že spartička vyhrála!! Juchů!!! A taky byl šok, že finále hokeje je taky derby – to je mazec! Doufam, že sparta prohraje. Cheche :)) No ale fakt mě naštvalo, že můj milovanej Vsetínek se udržel v extralize a mně to nikdo nedal vědět!!! Teda styďte se :) Eštěže ČT má teletext i na netu! 

 

Tak už je půl druhý ráno. Mezitim sem byla se Jacintou na pivku a dorazila Carla. Zejtra mam hodinu od devíti a chci na ní jít, pže právě Carla bude mít nějakou prezentaci, tak o tom nechci přijít :) To sem ale zlá! Večer to vidim zas na videotéku. Teda pokuď se Sofii bude chtít na další asijskej nudnej film :) Jacinta mě pro změnu tahá do BA... No uvidíme. Každopádně zejtra odpoledne se pokusim dokončit blog o ségřině pobytu. Chtěla sem to spojit s timhle, ale už to bylo fakt moc. S mym šílenym popisem eště šílenější cesty do Porta je to kotel :) ...........

 

Jo a ěště sem zapomněla napsat o Leonovi. Naproti mně totiž bydlí Leon. Když je pěkně, tak pořád dává kytku na balkón. Včera sem konečně viděla i toho typa, co tam bydlí – je vysokej, tmavovlasej a má velkej nos :) Kdo neviděl ten film, tak nepochopí :)