Dia de São Valentine

Carol Anne Duffy

 

 

Nem rosa rubra nem coração de cetim

Dou-te uma cebola.

 

É a lua envolta em papel de embrulho,

É promessa de luz

 

Como o meticuloso desnudar do amor.

 

Toma.

Vai cegar-te de lágrimas

Como um amante.

 

Vai tornar o teu reflexo

Numa desfocada imagem de dor

 

Estou a tentar ser sincera.

 

Nem cartão romántico, nem beijo de bâton

 

Dou-te uma cebola.

 

O seu beijo intenso permanecerá nos teus lábios,

Possesivo e fiel

 

Como nós somos

 

Pelo tempo que formos

 

Aqui está.

 

Os seus anéis de platina num anel de noivado

Transformados, se quiseres.

 

Letais.

 

O seu aroma pegar-se-á aos teus dedos,

Pegar-se-á à tua faca

 

 

 

A minha vida Erasmus

 

         Noutro dia houve a despedida duma Belga no Caqui. Encontrei lá uma Francesa que estava cheia de raiva por causa dum artigo sobre Erasmus que saiu no Jornal Académico no dia 12 de Abril. Na opinião do autor, João Pedro Sousa, o programa Erasmus eram só férias e bebedeiras. É uma das coisas mais ridículas que eu já li. Eram os Franceses que tinham a ideia escrever um artigo para o querido João e vocês todos souberam o que na verdade é a vida Erasmus. Mas afinal ficou a mim.

         Este texto está cheio de erros. Foi escrito num parque. Sem dicionário, sem ajuda dos meus amigos portugueses. É que, o meu nível de português é uma das coisas que vos quero mostrar. Não é assim grande coisa mas definitivamente não é nada mal, considerando que eu estou só no segundo ano de Estudos Portugueses e Ingleses.

         Bebedeiras. Tenho que admitir que há muitas. Neste sentido tenho mesmo férias. O BA já é a minha segunda casa. Nós, Erasmus, estamos sempre na rua a divertir-nos. Muito bem acompanhados pelos próprios portugueses, devo dizer. Como a minha colega da casa está sempre no seu quarto a assistir novelas, para mim não tem muito sentido ficar em casa à noite. Era nos bares onde eu aprendi falar português porque quando vim cá em Setembro, ainda não percebia quase nada. Era noutros bares onde eu conheci a maioria dos meus amigos, tal Erasmus como Portugueses. E finalmente, é na noite onde falamos da literatura, música, cinema ou política, tal portuguesa como estrangeira.

         Confesso que costumo faltar muitas aulas e no primeiro semestre só aprovei três exames dos seis inscritos. Mas digam-me sinceramente, quem não falta as aulas?

         Antes de fazer Erasmus tinha muito medo que não ia perceber português, que não ia arranjar nenhuns amigos e que não ia gostar. Num elevador na residência está escrito: »Erasmus, o melhor ano da minha vida!« Eu nunca gostava desta frase e achava-a bastante exagerada, mas agora estou a ver que esse programa é uma das melhores coisas que me aconteceram na minha vida. O que eu sempre recordarei não são »os nomes de inúmeras bebidas alcoólicas« mas o convívio com o pessoal do mundo inteiro. Quando tem uma pessoa oportunidade falar português com a sua colega Brasileira, ouvir o eslovaco suave, rir-se por causa do portunhol engraçado dos Espanhois, tentar conversar em polaco mas depois explicar tudo em inglês e escotar grego e turco num dia só? Isso nunca se repetirá mais. Deveríamos avaliá-lo e não perguntar se »estamos ou não em Portugal.« Aliás, a maioria dos Erasmus fala português!

         Estou aqui já há oito meses e sempre tento aproveitar o mais possível. Por causa de dinheiro não viajei assim tanto como queria, mas deu para conhecer Lisboa, Sintra, Cabo da Roca, Porto, Guimarães, Alto Minho e até Santiago de Compostela. Para a semana vou encontrar todos os meus colegas da R. Checa em Coimbra e Évora. Espero conhecer os sítios principais destas cidades, visitar aldeias por volta delas e ouvir a melhor música portuguesa – o concerto de Jorge Palma. E amanhã, apesar de ter aulas, vou a Aveiro. Quero ver o centro histórico e a Costa Nova e as suas casitas coloridas.

         Os Erasmus também têm a sua vida cultural. Há muitos que regularmente vão à Videoteca Municipal ver projectos tipo Filmes de Leste ou Cinema da Ásia, ou ao Velha-a-Branca assistir filmes mais alternativos e ver as pequenas exposições. Eram os Erasmus que encontrei na quinta da Páscoa a ver a procissão dos farricocos. Aposto que ninguém de vos foi ao concerto da Comemoração de 25 de Abril. Mas eu fui. Conheci a música popular portuguesa e umas canções do Zeca Afonso. Até ganhei um cravo. Acreditem ou não, mas os Erasmus sabem o que aconteceu a 25 de Abril, quem era o Salazar, D. Manuel I ou Afonso Henriques.

         Gosto de Portugal assim tanto, que quero ficar aqui durante o Verão e trabalhar. Mas um dia este ano académico acaba e eu vou ter de voltar à minha terra. E o que vou contar aos meus amigos? Que choveu muito? Que era tudo mais caro? Nem pensar! Vou dizer-lhes que tempo espectacular eu tive aqui. Vou falar dos meus amigos, do ambiente, das viagens...

         E em fim, diz-lá, João, ainda achas que o Erasmus é só bebedeiras? Ou será que tem algum outro objectivo? Eu já sei que tem e aconselho a todos fazer este intercâmbio. Vale a pena!

 

 

Velikonoce byly celkem vopruz, pže všichni se někam vydali a já tu zůstala na dva dny uplně sama. No ale aspoň sem se konečně k něčemu dokopala. Přečetla sem dvě knížky od Sofie a válela se v parku. Dokonce sem se jednou doplazila do centra kouknout na Ecce Homo – jeden z nejznámějších náboženskejch průvodů v Portugalsku. Všichni to pomlouvali, ale mě se to celkem líbilo. Až na to že to začlo asi o hodinu pozdě a já se tam fakt nudila. Centrum bylo plný lidí a bylo to tam jak na pouti – stánky s cukrovou vatou a děti s balónkama. O velikonoční neděli sem se probudila v devět ráno, pže sem furt slyšela náký rány. Trvalo to celej den a až někdy v pět mi došlo, že je to ohňostroj! Portugalci totiž nepochopili, že v noci je to líp vidět :)

 

Na český velikonoční pondělí sme se slezli u Sofie a já dělala bramboráky :) Donutila sem Paula ať nastrouhá brambory a von že jasně že na tom přece nic neni. Po pěti minutách si začal stěžovat, že je to děsná nuda :) Neměli sme drtítko na česnek, tak já a Joao sme ho museli nakrájet. Já mu asi čtyřikrát řikala, že to musí bejt malinký. Já to rozpižlala na mikroskopický kousíčky a Joao vytvořil mega hroudy a stěžoval si, že sem hrozná puntíčkářka a že nikomu velkej česnek nevadí. No a hádejte kdo si jako první stěžoval, že si kous do česneku a hrozně mu táhne z pusy :) Tak sme to šli zapít ven. Jenže byly prázdniny a celý město bylo totálně prázdný. Dokonce i BA bylo zavřený! To se mi už v životě nestane! Tak sme šli do Don Pedro V. (Leika, to je to café kde hrál Ivo a ta jeho grupa, pamatuješ?) ale za chvilku nás vyhodili. Tak sme to votočili do centra do Reticencias. Až když bylo pivko na stole, mi Paulo oznámil že to je komančská hospoda, tak se mi těžce zkřivil úsměv! Ale taky tam zavírali, tak sme šli zkusit Bunker. Vypadalo to mrtvě, tak sme už už šli domu, když vyběh nákej týpek, že je otevřeno a jestli nechcem jít na pivo. Nakonec sme tam byli asi do šesti :( Druhej den nám nebylo moc do skoku.

 

Poslední dobou nejsem schopná posílat esemesky. Jeden večer sem se domluvila se Sofií, že pudeme do Velha a ať mě vyzvedne doma. Pak sem psala Paulovi, že tam budem kolem desátý, tak ať dojde. No a v půl jedenáctý mě prozvání Nuna, tak jí píšu, že čekam doma na Sofii a že má zase zpoždění. Načež volá Joao, že Sofie už tam dávno je a že sem se spletla. A já že ne, že sme se domluvily, a v tom se mu vybil mobil. Tak volám Sofii jako kde teda je a ona že ve Velha a že sem jí poslala zprávu, ať tam de. Já jí furt nutila, že sme to měly domluvený a vona že jo ale že sem jí eště potom poslala zprávu, že má jít rovnou tam. Tak sem jenom tak zmateně vzpomínala na všechny ty smsky a v tu chvíli mi došlo, že sem jí poslala tu pro Paula. Tak volám Paulovi, kde je a nakonec sem tam jela s nim :) Když sem tam dorazila, tak se mi samozřejmě všichni smáli, že sem fakt mimo a co se se mnou děje :) Tak sem jim začala vysvětlovat, že sem poslední dobou náká tuhá a že to bude asi jarní únava. No koukali na mě jak kdybych byla z Marsu. Prej jako co to má bejt jarní únava, že to přece nemůže existovat jako oficiální termín a co to vůbec plácám, dyt na jaře sou všichni dobře naladěný a odpočinutý :) Se jim to kecá, když skoro nemaj zimu, tak nemaj ani jarní únavu :) no komedie

 

 

Minulou sobotu sem se šla kouknou do centra. Byla sem konečně v Museu da Imagem  - chystaly sme se tam s Leou už asi od října :) A pak sem to vzala všema možnejma uličkama a našla místa, kde sem eště nikdy nebyla. Pak sem si sedla s knížkou v Santa Bárbaře, to je ta pěkná zahrada v centru. Je to tam celý rozkvetlý a krásně to tam voní. Potkala sem tam jednu Brazilku Deboru, kterou už to nebavilo na koleji, tak se šla taky projít. Večer Porto vyhrálo nákej zápas a zajistilo si tak titul. Ste měli vidět jak to tu vypadalo. Totální chaos. Všichni vytáhli do ulic a řvali a troubili. Já zrovna chtěla spát a dost mě to deptalo. Dokonce mi volal Naštvanej Martin, že je to v Coimbře totální apokalypsa a že fandil Benfice :)

 

25.4. je tu státní svátek, pže v 1974 svrhli při karafiátový revoluci diktaturu, tak se to tu celkem slaví. Všichni se dou 24. pořádně zlejt. Já šla s Paulem na ňákej koncert portugalský revoluční hudby. Bylo to překvapivě docela dobrý. Dokonce nám tam dali červenej karafiát, což je symbol revoluce. Já s nim pak chodila celou noc a byla sem jedna asi z pěti lidí, co měli ten karafiát v BA :) Nejdřív sme šli ale do Caqui na pivko. Potkali sme hafo Paulovejch kamarádů. Vždycky když mě představuje, tak řiká tohle je Češka a o ostatních – tohle je komunista, tohle taky, tenhle je stalinista a tenhle anarchista. Má fakt zajímavý kámoše, ale fakt je že je to tu prolezlý komančema. Fakt je nechápu. Žerou tu jejich ideologii a podobný hovadiny, a když jim začnu popisovat, co se u nás dělo, tak řikaj, že tady je to jiný a že to se jim nestane :) Si jenom myslej!

No a 25. sem se šla zase s válet s knížkou do parku. Naškrabala sem jeden článek do školních novin. Dohodly sme se na tom s jednou Francouzskou, která mi jeden večer řikala vo ňákym článku o Erasmácích, že tu jenom pijou a co to má teda za smysl. Tak sme se naštvaly a dohodly, že tomu týpkovi vodpovíme. Jenže vona se mi pak neozvala, tak sem to nakonec zplodila sama. Měla sem domluvený se Jacintou, že tam dojde, ale neobjevila se, tak sem to vzala na kolej a našla jí s kocovinou v pokoji :) Ukuchtily sme tam něco k večeři a zkoukly kousek Morangos!! Já po hodně dlouhý době!

 

Ve středu 26. sem se sebrala a jela do Aveira. Jela sem sama, pže nikomu se nechtělo nebo tam už byli. Já se tam chtěla mrknout už dlouho, ale nikdy sem se tam nedokopala. Tak tedka konečně. Vstala sem v 7 ráno a vzala to pěkně přes celý město na nádraží. Do Aveira sem dojela asi v poledne a rovnou sem šla hledat turistický informace kůli autobusům na Costa Nova, což je pláž se krásnejma pruhovanejma rybářskejma domkama. Tam sem si to prošla a pak našla i celkem pěknou pláž. Nebyla tam ani noha. Tak sem si tam jen tak seděla a čuměla do moře. Už mi chyběl takovej ten slanej mořskej vzduch. (V tom mi volala Nuna, že ta firma, kde je na stáži potřebuje lidi na dva dny na brigádu na zadávání dat. Že je to za 30Euro na den, tak jestli tam nechci ve čtvrtek a v pátek jít. Jasně, že sem řekla, že tam pudu! Vidina šedesáti euráčů..... Fakt supr!) Cestou busem sem viděla eště jednu pláž u velkýho majáku, tak sem se tam pak taky vypravila. Menovalo se to tam Barra. Koupila sem si zmrzlinu a flákla sebou na pláž. Naplánovala sem si odjezd zpátky do Aveira na 16.45 abych eště zkoukla město. No ale bus jel o 10 minut dřív!!! To je tady uplně neuvěřitelná věc! A další jel až v 17.50, tak mi nezbylo nic jinýho, než čekat na zastávce, kdyby náhodou ten další jel taky dřív. Vytáhla sem knížku od Manuela Alegre a začla číst – odehrávalo se to v Coimbře, ale bylo to o nějaký holce právě z Barry a ten kluk se tam za ní strašně chtěl podívat. Sem se musela smát, pže von tam strašně chtěl a já v tu chvíli fakt chtěla pryč. Nakonec ale bus přijel. Cestou nastoupila náká holka, která evidentně nebyla Portugalka. Byla s kamarádkama a pořádně sem neslyšela jakym jazykem mluvěj, tak sem to pak vzdala s tim, že sou to teda Portugalky. No ale pak sme zastavili před Porto de Aveiro, což je místní přístav. Všude hafo lodí a takovejch těch jeřábů na nakládání atd. prostě jasnej přístav. No a v tu chvíli slyšim, jak se ty holky česky řešej, jestli je to přístav nebo ne. Já z nich nemohla. Fakt těžký dyliny :) Já měla zrovna na sobě to tričko s piwama, tak sem se musela oblíct pže sem neměla nejmenší zájem se s nima bavit. Prošla sem si centrum města a pak sem se spálená a s obrovskejma puchejřema na nohou vydala na nádraží. Cestou vlakem sem fakt usínala. Když sem přestupovala v Portu, tak už sem skoro spala a vtom přiběhne jedna Češka, hrábne mi na hlavu se slovy buenos noches. Já myslela, že jí jednu natáhnu. Se skomírající baterkou na mobilu sem se eště stihla domluvit se Sofií, že pro mě přijede na nádro a pudem na pivko. Dorazila sem asi v půl dvanáctý. Dala sem si v Gotě dvě pivka a šla domu. Joao na mě koukal, jestli nejsem nemocná, že nechci jít do BA :) Ale svedla sem to na Aveiro a na práci.

 

Tak sem teda druhej den vstala celá mrtvá do práce. Šla sem tam já, sestra Nuniny šéfky a její kamarád, kterej byl náhodou ze stejný střední jako Nuna, Joao, Filipa a spol :) Braga je fakt malá. Dopoledne sme jenom otvírali milion obálek. Je to firma, která dělá software pro účetnictví. No a my sme tam zadávali do kompu vyplněný dotazníky o spokojenosti. Bylo to fakt zajímavý. Poznala sem normální pracovní portugalskej den :) Začínaj v půl 10, od 13 do 14:30 je polední pauza a končí se v 18:30. Mezitim eště dou dvakrát na kafe, pže ve firmách normálně nemaj ledničky ani kuchyňky, kde by si  mohli něco udělat. Takže zabijou mega času a utíká jim to fakt rychle. Já šla na oběd do kaféčka Toca, což je přesně v centru. Když sem to řikala Nuně, tak nevěřila, pže je to prej jeden z největších pajzlů v Braze. To sem fakt nepochopila pže to bylo kafé jako všechny vostatní... Odpo sem skočila na chvilku na net říct mámě, že dlouho nenapíšu, tak aby se nenervovala a pak sem makala domu, pže Joao mě už prozváněl, že pojedem k Sofii, kde sem měla dělat smažák. Samozřejmě sem na něj pak půl hodiny čekala, pže se zapomněl na messengeru a čuměl na fotbal! :) Opět sem všechny donutila zapojit se do procesu vaření, tak si každej obalil nějaký sejry a tvrdili, že jo strašně jednoduchý. Já jim furt ukazovala, že to dělaj blbě a voni že ne že akorát buzeruju... Samozřejmě, že všechny sejry vytekly :) Tak pak teda uznali, že sem měla možná pravdu :) Já byla fakt unavená – z práce, ze sluníčka a z nedostatku spánku. Skoro sem tam usínala. Oni pořád poslouchali strašlivou keltskou hudbu náký portugalský kapely a snažili se mi už asi podvacátý vetřít, že je to dobrý a já jim asi po osumdesátý řikala, že se mi to prostě nelíbí :) Nicméně si Joao a Sofia vzali smetáky a začli mi předvádět jak se na to tancuje. Sme se s Paulem málem potrhali smíchy :) Vykopali sme se odtamtad asi ve dvě ráno. Já myslela, že pudem do Goty na jedno pivko a pak pudu hnedka spát. Oni mě ale ukecali na jedno pivko do Usual, tak sem šla, pže jak je znam, tak by mě stejnak nehodili domu .) Tam sem opět usínala. Jenže jim se eště nechtělo, tak mě dovlekli do BA, kde sem skoro spala ve stoje. Asi ve tři sem prohlásila, že na to peču a du prostě domu, tak uznali, že je pozdě a šli taky. No hurá. Spát sem šla asi ve 4, totálně hotová.

 

Ráno sem musela vstát zase brzo a jít do práce. Málem sem z toho umřela. Celej den sem tam zívala, ale těch dalších 30 euro za to stálo. Dostala sem zaplacený oba dva dny a navíc sme to nestihli, takže to budem dělat eště v úterý. Mam sice narozeniny, ale nevadí mi to. Táhne mě ta vidina peněz :) Celkem to bude 90E za 3 dny! Kdo by mi to u nás dal? Stejnou práci sem dělala celou zimu za 50 na hodinu. Tady mam 4E na hodinu .)))) Prostě super. Pak musim Nuně koupit náký pivka! Odpo sem byla tak mrtvá, že sem šla na tři hodiny spát. Pak mi psal Joao ať du na pivko, tak sem si dala eště hodku a pak se doplazila do Insonia. Byl tam jeden jejich kamarád, co vypadá jako Rudolf Hrušinský v Diskopříběhu. Ale uplně! Káča ho tu viděla a taky řikala, že je uplně stejnej! Když sem mu to vaprávěla, tak se tomu děsně chechtal. Hlavně tý části, když sem líčila, že je klidně možný, že by za nim v Čechách chodili lidi pro podpis :) Cestou do BA sme potkali kamarády, který nemohli odjet s autem, pže je blokovalo auto zaparkovaný v další řadě. Dvakrát volali policajty a ty jim dvakrát řikali, že jim na to kašlou, pže v Braze je jenom jeden odtahovač a že je zrovna používanej nebo co. Tak z toho byli fakt na nervy, pže se nemohli dostat domu. Načež Gil, že veme šutř, rozmlátí vokýnko, nastartuje to drátama a vodjede s tim :) Magor. Nakonec to kluci rozhoupali za zadní kola a odstrkali to tak asi 3 metry, aby mohli vyjet. No komedie :) Když sem se vrítila z BA, tak tam eště stálo naštorc se zvednutejma stěračema :)

 

V sobotu sem se akorát dokopala nakoupit a víc nic. V krámě děsně voněj jahody. Furt přemejšlim, že si je koupim, ale pak se vždycky rozhodnu, že nebudu utrácet a vykašlu se na ně. Ale příště si je koupim!!! Už mi fakt chyběj! Pak sem dočetla knížku na anglinu a pak jenom čuměla na dývka co sme si s Nunou pučily. Jeden brazilskej film Carandiru a pak portugalskou parodii Balas e bolinhos, u který sem se málem po....smíchy :) Je to něco jako Hele vole kde mam káru. Prostě pitomost, ale strašná sranda. Večer sme jenom skočili na pivko.

 

V neděli sem chtěla jít do parku, ale nakonec sem zase smrděla celej den doma. Venku je fakt krásně a já sem čim dál tim víc červená .) Jako vždy. Večer sme šli opět na pivko a já všem řikala, co sou to čarodejnice a že na prvního máje se musí líbat pod rozkvetlou třešní :)

 

No a dneska = v pondělí byl svátek. Náhodou sem se probudila už v 11 a přemejšlela, že konečně pudu do toho parku. Vzpomněla sem si na Joaa, že řikal, že pojede na pláž a děsně mu záviděla. No a v tu chvíli mi píše, jestli sem vzůru a nechci jet na pláž. Tak sem se rychle běžela vosprchovat a nasnídat. Jeli sme do Esposende, což je tady asi 30 km. Pláž byla skoro prázdná, hlavně proto, že byl fakt studenej vítr. Vo moři ani nemluvim. Umrzaly mi v tom Atlantiku nohy. Ale bylo to super, prošli sme se po pláži, zkoušeli házet žabky, což se nám i někdy podařilo, koukali na draky a pak šli  na zmrzku. Namazala sem se třicítkou ale samozřejmě sem si hafo spálila jednu ruku. Ksicht naštěstí ne tolik a hlavně sem si na něj doma dala hnedka pantenol. A ráno to nák zamažu pudrem :) Vrátila sem se asi v půl osmý a udělala si polívku k večeři. Najednou cejtim teplo na ruce a děsnej smrad a zjistim, že mi hoří chnapka od mámy :) Načež mi volá máma :) Telepatie hadr :) Tak sem jí to hnedka vyprávěla vo tý chnapce, přičemž sem spálila i tu druhou :) No komedie. Hnedka sem provokovala s tim, že sem byla na pláži :) Sem si to prostě nemohla vodpustit. Hlavně proto, že tam v noci máte asi 5 stupnu a já si tu chodim vo půlnoci v tričku na pivko :)))))) cheche! To se holt někdo má!

 

 

Poslední dobou furt blbnu s klávesnicema, pže mam nainstalovanou českou, portugalskou, anlgickou a americkou, takže mam tedka ve všem totální bordel :) Hlavně z a y mi tedka fakt nejdou!

 

Zejtra ráno du zas do práce. Mam domluvený s Nunou, že pudem někam na oběd a večer pak pudem všichni pít. Nákou mega festu ale dělat nebudu. Taky proto, že ve čtvrtek jedu na tejden do Coimbry! Už se fakt těšim!

 

S prací to furt nijak nevypadá. Jediný co mě na padlo je obeslat různý hotely a kaféčka jestli někoho nechtěj. Pak taky jet o tejden dřív na jih a poptat se tam. Kdybych nic nesehnala, tak se vrátim a když jo tak zůstanu, ale eště si tim nejsem moc jistá, pže by mohly bejt náký problémy s letenkou.. to se uvidí..

 

 

Tedka sem už fakt mrtvá. Je teprve jedenáct ale myslim, že to za chvíli zabalim a pudu chrápat :) Tak se všichni mějte a já napíšu někdy v květnu až odjede máma se ségrou :))  beijinhos de portugal!!!